Žena je jako pohár – plný „živé vody“ lásky, radosti, rozkoše a hojnosti. Nebo ne? Možná je potřeba nejdřív rozpustit „zamrzlou vodu“ zlomeného srdce… A pak vypustit „starou vodu“ smutku, zklamání, hněvu, bolesti… Do vyprázdněného poháru pak může začít volně proudit „nová voda“ – živá, svěží a plná překvapení…

Přijďte do útulné podkrovní Meditárny na večerní setkání v ženském kruhu a objevujte sama sebe. Začneme krátkým meditačním a očistným cvičením. Pokračujeme vnímáním svých pocitů a postojů nad tématickými symboly, sdílíme své dojmy, příběhy a zkušenosti. Zakončíme ladícím cvičením na nové vnímání daného tématu tak, abychom se cítily lépe.

ZDROJ – Co Vám přináší radost a dobíjí Vás energií? Cítíte, co Vám neprospívá? Pročistěte svou studánku, odhalte své žáby na prameni a vypořádejte se s nimi jednou provždy!

PROUDĚNÍ – Vnímáte, že plynete s proudem řeky svého života? Nebo raději plavete proti proudu? Objevte svá zamrzlá místa a probuďte je k novému životu!

NAPLNĚNÍ – Vyprázdnily jste celý svůj pohár hořkosti? Nebo na dně zbývá ještě pár slz? Tak je vypusťte a oslavujte svůj nový sladký život – staňte se inspirací pro všechny kolem Vás!

A tančete životem…

**************

Rozhovor O ŽIVÉ VODĚ pro MAITREA Magazín si můžete přečíst ZDE.

**************

“Ahoj Lucinko,

Jen se potřebuji podělit o dnešní ranní vizi, která prostě přišla… Mám ráda tyto zasněžené chladné dny a cestu na metro a pak zase zpět domů, vše si vyloženě užívám, jdu pomalinku a ten kousek cesty přírodou jsem se naučila skutečně hodně vnímat. Jsem už „kamarádka“ s některými stromy, na jaře vnímám, na které větvi sedí ptáčci, mívají svá místa atd.

Dnes ráno jsem se zase tak vláčela… a do myšlenek se mi vrátilo úterní setkání v meditárně, polštářek coby žába na prameni přiložený na břichu a tu mi „přišlo“ zvednout ho před obličej, poděkovat a s láskou zvednout do výše. V tu chvíli se ten těžký polštářek proměnil ve Fénixe, velkého ptáka – trochu se bráním slovu „dravce“, a vznesl se vzhůru. (Možná pod slovem „dravec“ mám strach z boje, ale v dobrém slova smyslu se toto dá vidět i jako umět se ochránit a uživit). To byl tak krásný pocit… Vzápětí se mi vytvořil obraz – malý průzračný vodotrysk v podbřišku, který se mi vizualizoval v úterý, se najednou zvětšil až přesáhl celou mou postavu. Moc jsem si tuto vizi užívala a s tímto příjemným pocitem jsem vcházela do metra, kde přišlo jakoby ještě pokračování. Dívala jsem se na bilboard, kde byly hory a opět nad nimi „létal“ můj Fénix. „Věděla“ jsem, že to jsou Novohradské hory, nevím proč, asi se tam toužím podívat a něco neznámého mě přitahuje se tam podívat a pak jsem na obraze ještě uviděla „horský pramen“.  Opět se mi vše spojilo s mým vodotryskem a průzračností, jakousi čistotou. Nic ostatního jsem na obraze nevnímala… Ani jsem nemohla číst knížku, kterou stále vozím sebou, chtěla jsem být co nejvíce s tím svým novým pocitem. Vrátil se mi i pocit z Norska, které mě téměř před 11 lety moc uchvátilo a cítila jsem na tom týdenním poznávacím zájezdu ke všemu velké množství pokory a úcty.

Pak jsem potkala známou paní, povídaly jsme si a cítila jsem cosi příjemného, pocit který nejspíš nelze předat, slovy popsat, dá se pouze vycítit. Tato poslední věta se týká i před časem zajímavé zamilovanosti a prožitku, který jsme vnímali s partnerem úplně stejně a také jsme se shodli, že prožitek je nepředatelný… Jsme i nadále velkými přáteli, se značnou důvěrou. Jsou opravdu zajímavé věci mezi nebem a zemí, které přijímám, nerozumím a někdy i když je takto vnímám, tak o sobě s ohledem na okolí pochybuji.

Děkuji, Lucinko, že jsem ti toto mohla napsat a podělit se. Děkuji za semináře, které připravuješ!

Příjemný sluníčkový den přeje Hanka”